28. 10. 2009 - Pohár města Hluboká nad Vltavou

Místo lenošení na gauči jsme opět vyrazili na výlet..my vlastně už ani odpočívat neumíme.. :)))

Tentokrát jsme zamířili do Hluboké nad Vltavou, kde se konal závod "Pohár města" podle zkoušky ZZP1.

Ve 05:00 h ráno jsme vyjížděli ještě ze spících Pardubic, netušili jsme jak dlouho nám bude cesta trvat a tak Petr zajel svůj nový rekord Pardubice - Humpolec: 1 hodina 10 minut (zkušení řidiči ocení :) )

Po příjezdu proběhli oficiality a bez zbytečného zdržování jsme se vrhli na poslušnosti. Startovalo celkem 9 závodníků. Já a Keary jsme si vylosovali č. 8.

Keary předvedl moc pěknou poslušnost a to i s jednou nulou na houpačce. Postavila jsem se daleko od překážky a Keary se zarazil hned na začátku, kde jedna fenečka udělala velkou loužičku. Nepomohlo ani přenesení překážky na jiné místo. Jeho úmysl byl jasný. :) Ostatní překážky překonal dle mých představ a dokonce i obávané přechody mezi překážkami měl bez připomínek pana rozhodčího.

Po poslušnosti následovali speciály. V prvním terénu jsme našli 2 osoby. Keary pracoval s maximálním nasazením. Terén připomínal plochu se stavebním materiálem, tak zde byla jeho rychlost velkou výhodou. Osa postupu byla jasně daná..což byla velká výhoda pro nás psovody.

První osobu (vzdálenější od nás) označil během pár minut. Po prvním označení jsme se už nevraceli zpátky a tak jsme nevykryli vynechaný kousek terénu. Druhá osoba se nacházela v těsné blízkosti té první a tak jsme figuranta samozřejmě přešli. Po dokončení okruhu, jsem začali prohledávát nepokryté místa. V druhém kole osobu označil, resp. přímo se k ní proboural. Jediné co se mu nelíbilo, bylo následné odvolání od figuranta. Já jsem se k nim už opravdu nevešla :)))

Druhý speciál takový baráček, nebo spíš hala..prostě objekt plný skříň, oken, nábytku, nepořádku..a mrak možných úkrytů. Tento speciál se nám bohužel mojí vinou nepovedl. Hned po vypuštění do terénu Keary zmizel někde ve tmě a nevracel se..to mělo být pro mě VAROVNÝ signál, že tam něco má a měla jsem ho nechat pracovat. To mě ovšem v té chvíli nenapadlo a já si Kearyho na povel rozhodčího zavolala zpátky (ověření ovladatelnosti psa). Pokračovali jsme dál..prošli jsme pravděpodobně kolem figuranta, netuším doteď kde byl..asi v páté minutě hledání si Keary radostně štěknul na velké okno, ve kterém viděl svůj odraz. Po mém povzbuzení k hledání označil chodící pomocníky, pak se vrátil k oknu, opět na sebe radostně štěknul a já z nepochopitelných důvodů (asi nějaký error v mé hlavě) jsem označila nález. Štěkal úplně jinak než když má nález, úplně jiným tónem..ALE..osudné stlačení tlačítka na vysílačce a vyslovení dvou slov "hlásím nález" nás připravilo o limit. Hned jak jsem to vyslovila, tak mi vše došlo..

Umístili jsme se na 6. místě.

Mám velké poučení pro příště a jsme o další zkušenost bohatší, čeho si cením nejvíce! Celkově jsem s Kearyho výkonem velmi spokojená. Jako "plochař" si vedl moc dobře, pravda lítal jak neřízená střela. :)

Velmi mě potěšilo hodnocení poslušnosti pana rozhodčího V. Petrů a prvního speciálu pana rozhodčího S. Sedláka. Jejich slov si velmi vážím. Jinak atmosféra byla perfektní, fajn lidi, parádní počasí. Večer jsme vyzvedli Káťu a hurá do Klokočova na mini dovču aneb soustředění kapely Marien. :)