13. 10. 2008 - Nešťastné sutiny

Celou neděli jsme čekali na sluníčko, které všechny rádia, TV stanice slibovali..

Nakonec jsme se dočkali a odpoledne vyrazili celá rodinka na procházku.

Dostala jsem tip na nové sutiny v okolí Prachovského lomu, tak jsme je šli obhlédnout a trošku si zatrénovat. Sutin jsme moc nenašli, jenom pár bunkrů z 2.Světové války a jeden opuštěný objekt.

Potrénovali jsme v lesíku, na cestě zpátky jsme chtěli omrknout již zmíněný opuštěný objekt. Budova vypadala standardně, pomlácené zdi, sklo, suť, ale bez výkalů a stříkaček...takže pro trénink "čistá". Kearymu jsme připravili malé hledání a Adeence kratinkou odbíhačku s úkrytem v objektu.

Keary zvládnul vyhledání bez problému, Adeenka vběhla do budovy, ucítila Petra, čuchala k úkrytu, ověřovala, už vypadalo, že se rozštěká, ale v tu chvíli zakňučela, zvedla levou zadní packu a začala téct krev..Hodně krve..:(

Hrozně mě to vylekalo, popadla jsem Adeenku do náručí a odnesla ke kočárku. Nebylo vidět jak je rána velká, tak jsem jí zaškrtila packu Kátinou plínou, abych aspoň trochu zastavila krvácení. Petr běžel pro auto. Já vzala Adeen opět do náručí a šla mu naproti.

Doma jsme ránu umyli a s hrůzou zjistili, že to bude určitě na šití a v duchu jsem doufala, aby to nebylo nic vážného. Rána pořád hodně krvácela, o to více jsem byla nervózní.

Vyrazili jsme tedy do Pardubic na kliniku. Cesta mi připadala nekonečná. Pravě skončila Velká Pardubická, a tak bylo téměř nemožné dostat se do města. Místo obvyklých 20 min jsme jeli téměř hodinu.

Adeenku uspali a zjistili rozsah zranění..Prořízlé šlachy a céva. Rána byla velmi hluboká. Pani doktorka nám doporučila zajet s Adeenkou do Prahy. Nedokážu ani popsat, co jsem v té chvíli cítila..

Petr mě odvezl s Káťou domů a odjel do Prahy. Adeen hned operovali.

Netrpělivě jsem čekala na jakoukoliv zprávu. Kolem půlnoci přijel Petr domů a řekl mi, že operace se povedla. Podařilo se chytit a přišít všechny šlachy. Podle slov pana doktora má Adeen velkou šanci na uzdravení bez trvalých následků.

Teď nás čeká 4-6 týdnů absolutního klidu, což bude velmi náročné. Ten kdo má doma borderku, tak určitě ví, co tím myslím..Snad to všichni zvládneme a Adeen se bude moct co nejdříve zapojit do tréninku. Držte nám palce..

Moc děkuji MVDr. H. Bacílkové z veterinární kliniky Aesculap v Pardubicích a MVDr. J. Heinzovi z veterinární kliniky Zahradní Město v Praze a skvělou péči o naší Adeenku!!!